|
|
Úvodní stránka
Jazykově nadaní žáci mají v Základní škole A. Hrdličky tu nejlepší péči
EVA NYTROVÁ
Jazykově nadaní žáci se na Základní škole A. Hrdličky v Ostravě–Porubě učí od 3. ročníku ve třídách s rozšířenou výukou cizích jazyků. Od 6. ročníku si přibírají 2. cizí jazyk a od 7. ročníku mají také hodiny konverzace v anglickém nebo německém jazyce. Kromě toho mohou navštěvovat kroužky francouzštiny a norštiny.
Tato všestranná péče nese své ovoce. Každý rok skládají žáci 8. a 9. ročníku mezinárodně uznávané jazykové zkoušky, což není na základní škole běžné. Základní škola A. Hrdličky je jednou z velmi mála základních škol v Ostravě, které toto svým žákům umožňují. V 8. ročníku jsou to německé zkoušky Fit in Deutsch 1 a 2, pořádané Goetheinstitutem, v 9. ročníku potom anglické cam〜bridgeské zkouš〜ky KET a PET. Úspěšnost žáků u těchto zkoušek je vynikající.
Letos skládalo devět žáků zkoušky z německého jazyka Fit in Deutsch a všichni byli velmi úspěšní a získali nejlepší hodnocení. I v mezinárodní cambridgeské zkoušce z anglického jazyka byli žáci velmi úspěšní, jeden složil zkoušku dokonce s vyznamenáním.
A nejsou to jen mezinárodní zkoušky, kde jsou žáci této základní školy úspěšní. Další oblastí jsou konverzační soutěže, v nichž se žáci pravidelně umísťují na předních místech, v německém jazyce dokonce až v krajském kole.
Ve srovnávacím testování žáků 9. tříd a odpovídajícího ročníku víceletých gymnázií společnosti SCIO uspěli naši žáci jak v anglickém, tak v německém jazyce výborně. Jejich znalosti jsou srovnatelné, a dokonce i lepší. Tři žáci získali certifikáty za nejlepší výsledky v testech anglického a německého jazyka v Moravskoslezském kraji.
Za všemi těmito úspěchy stojí tvrdá a systematická práce žáků i pedagogů. Jazykové znalosti, které žáci získají, jsou tím nejlepším, čím je může škola do dalšího studia a života vybavit.
Tyto možnosti nám také pomohl rozšířit projekt „Mo〜dernizace vybavení ZŠ“na území MOb Poruba za spolufinancování Evropské unie – Evropským fondem pro rozvoj v rámci Regionálního operačního programu. Významem projektu je dostatečné materiálně-technické vybavení škol s následným zkvalitněním a modernizací základního vzdělání, aby odpovídalo současné úrovni technického vývoje a modernímu vybavení. Můžeme pracovat na pěti interaktivních tabulích a ve dvou počítačových učebnách, odborné učebně přírodopisu, chemie a fyziky, a zdokonalovat se tak prostřednictvím nejmodernější techniky a vybavení ve vyučovacím procesu. |
Velké úspory ve zdravotnictví a docela obyčejné boty
RŮŽENA ŠARIŠSKÁ
Chtěla bych přispět k tématu o úsporách ve zdravotnictví zdánlivě úsměvným sdělením.
Denně přichází k lékařům 〜v celé republice velké množství pacientů se stížností, že je bolí paty u nohou. Praktickému lékaři nezbývá než takového pacienta odeslat na rtg vyšetření, rehabilitaci, popřípadě při neústupnosti pacienta na ortopedické vyšetření či rtg léčbu – neboli jak lidé říkají na „ozářky pat“. Ti movitější jsou ochotni si zaplatit rázovou vlnu.
Tato všechna dosti drahá vyšetření a procedury by nebyly třeba, kdyby pacienti nosili správnou obuv. Asi 80% takto postižených totiž chodí doma bosky, popřípadě jen v ponožkách. A ty paty si prachsprostě otlučou o podlahy. Podlahy, i když jsou pokryty kobercem, jsou tvrdší než lidská noha .
Takto si nejen otloukají paty, ale protože nemají pod sebou potřebnou “pneumatiku“, která by tlumila nárazy nohou na tvrdou podlahu, tak těmi nárazy trpí i klouby celého těla. Pokud ještě nutí chodit bosky i děti, tak se dočkají toho, že děti budou mít ploché nohy nebo deformity, protože si nožky „roztlučou“.
Do jaké míry se chození bosky podílí na tvorbě skolioz jsem se zatím nikde nedočetla, ale zcela určitě lze předpokládat, že ty nárazy drobným kloubům páteře neprospívají.
Asi 10 procent chodí ve tvrdých korkáčích nebo dřevákách a zbytek v různých vyšmajdaných „škrpálech.“ Pokud mají v bytě plovoucí podlahy nebo dlažbu je situace ještě horší, protože podlaha je ještě tvrdší.
Nejinak je to s chůzi venku. Chodníky i silnice jsou samý tvrdý beton a asfalt. Bosky bychom mohli chodit jedině po měkkém trávníku, ale takovou šanci vlastně nemáme.
Jak by správná obuv měla vypadat? Nejdůležitější je pružná pérující podrážka, aby mohla plnit funkci jakési pneumatiky. Takže v žádném případě ne korkáče nebo dřeváky či jiné tvrdé materiály.
Opakuji ne korkáče – jsou tvrdé!!! Zdůrazňuji to proto, že i když pacientům minimálně třikrát opakuji, že ne korkáče tak oni si je stejně koupí a pak trpí ještě více. Ne všechno, co je označeno jako „zdravotní“, musí být nutně zdravotní. Nezapomeňme, že v dnešním světě je za vším byznys. A lidská bolest je byznys obrovský.
Nejlépe vypracovaná je sportovní obuv, která má uvnitř podrážky vrstvu vzduchu, takže je to taková malá pneumatika. Ale pozor! Módní sportovní obuv s tenkou podrážkou není dobrá – jste v ní jako bosi. Též není vhodná obuv, kde je v podrážce jen molitan, který se snadno prošlápne a jste opět jako bosi.
Možná, že jste si všimli, že v západních zemích jdou ženy do práce po ulici ve sportovních botách a v práci se teprve přezují. Pokud musíte nosit v práci lodičky, je třeba vědět, že se i elegantní vyrábějí s antistresovou podrážkou, která tlumí nárazy na podlahu.
Jak vidíte, vše by mohlo být snadno pochopitelné, ale není. Minimálně 50 procent pacientů tomuto poučení nevěří. Při poučování nastávají situace vhodné k natočení dalšího dílu „Vesničky mé střediskové“.
Takže slyšíme od pacientů například:
Kvůli vám přece nebudu vyhazovat peníze za boty. Ať mi je zaplatí zdravotní pojišťovna.
Kvůli vám si nebudu ničit koberec. To mě nezajímá, dejte mi nějaké tablety, ozářky.
Nevěřím, že to není nemoc, chci slyšet, jakou mám nemoc.
Najdu si jiného lepšího doktora.
V tom jim nemůžeme bránit. Obvykle přijdou po čase znova se stejnými i horšími potížemi po absolvování řady drahých procedur, ale nadále chodí doma bosky.V tom případě již kapituluji a říkám jim, že je nám jedno, že chodí bosi, protože nám alespoň dají vydělat. Tady teprve zbystří, protože dát někomu vydělat je přece jen na pováženou a teprve si boty opatří.
Musím ocenit, že většina mužů mé rady ihned pochopí řka: „Že mě to nenapadlo dříve,“ a jdou si koupit boty.
A jeden z těch mužů mě požádal, abych na toto téma napsala tento článek, protože se o tom nikde nedočetl.
A navíc, kolik by se ušetřilo ve zdravotnictví financí a hlavně bolesti, protože otlučené paty sakra bolí.
Autorka MUDr. Růžena Šarišská je rehabilitační lékařka a praktická lékařka pro dospělé v Ostravě |
Špunty do uší aneb jedna paní povídala
SARBEDKA
„Máte špunty do uší? Takové ty žluté v krabičce. Jsou lepší než ty v sáčku. Koupím si dvoje,“ požádala paní džínová. „Pro koho to máš? Pro sebe? Ty používáš špunty do uší?“ divila se paní žlutá. Džínová zaplatila, dala si nákup do kabelky a v prostoru lékárny začala žluté nahlas vysvětlovat, jaké výhody to má.
„Používáme je celá rodina. Nosím je s sebou stále. Usnu jen v absolutním tichu. Je lepší si dát špunty než polykat tabletky. Začalo to tím, že můj otec chrápal. Moje matka nechtěla spát odděleně, tak si pořídila na uši sluchátka, která měl Otík ve Vesničce mé střediskové. V tom spala. Nasazovala si je až poté co táta vedle ní už usnul. Nechtěla být asexuální. Mají se pořád rádi. Jednou letěla někam do zahraničí a v letadle dostala své první opravdové špunty. Pod vlasy nebyly ani vidět. V cizině navštívila lékárnu a koupila si první balení. Byl to pro ni hit. Časem a věkem začala chrápat taky. Večer uléhali do postele se špunty v uších oba dva. Jejich chrápání mi nevadilo, náš byt byl velký, Já jsem je neslyšela. Pak začal chrápat i náš starý pes. Nejhorší to bylo na chatě, kde bylo všechno slyšet. A tak jsem první špunty použila i já, “ usmála se džínová.
Nejen žlutá, ale i ostatní zákazníci a lékárnice začali neslušně džínovou poslouchat. Neslušná byla sice ona, měla jít diskutovat ven. Ale to je vlastnost nás všech. Vidíme chyby většinou jen na druhých.
„A to máš v uších, i když ti přijede přítel a spíte spolu?“ potichu se zeptala žlutá. „No jistě, prožijeme lásku, dáme si pusu na dobrou noc, špunty do uší a otočíme se k sobě zády a spíme. Vlastně ani nevím jestli chrápe. Vidíš, já to nevím, já to musím zjistit. On je vlastně používá proto, že prý chrápu já, “ džínová se krátce zamyslela.
„Nezávidím ti. Mně by chybělo, kdybych neslyšela jeho dech. Když manžel zalapá ve spaní po dechu, chrápe jen občas, tak ho biju polštářkem. Je to takové malé sado-maso a já mám pocit vítěze, i když někdy taky jen krátce. Když prší, tak poslouchám, jak kapky deště bijí do oken, slyším sílu větru, vrzání postelí od sousedů nad námi, asi mají levnou plovoucí podlahu nebo hodně rozvrzané postele. Ale zase se mají rádi, pláč jejich mimina již asi několikrát vzbudil celou bytovku. Ráno slyším klapot podpatků a úprk po schodech dolů, to když sousedka z šestého patra pospíchá do práce a nepoužívá výtah. Mám ráda ráno na vesnici, kohoutí kokrhání, mi připomíná mé dětství. Nevadí mi štěkot psů. Okno zavírám, jen když slyším hádku opilců z hospody na rohu ulice, kočičí mrouskání, kosí namlouvání nebo cvrkot cvrčků, sejdou-li se v trávě pod oknem dva. Nemám ráda tikot hodin, čas pak letí nebo se naopak jen vleče, a to jak ve dne, tak v noci. Nesnáším bzukot komára, má agresivita se pak dostane do stadia, že mám sklony k vraždě, já je zabíjím dříve, než na ně působí elektrický odpuzovač v zásuvce. Trochu mám strach, když praská dřevěné obložení, na které působí teplo a chlad, ale o to víc poslouchám, zda-li to není jiný zvuk, se špunty bych neslyšela nic. Ztratila bych se v tichu. Třeba bych neslyšela: mamií, já se bojím nebo jsi tady, spadl mi medvěd nebo jen takovou banální větu: pěkné ráno sluníčko, už jsem byl v obchodě, na stole máš snídani, čekám na tebe …,“ usmála se a zasnila se žlutá.
Obě dvě odešly. V lékárně bylo krátce ticho. Je možné, že každý přemýšlel, zda-li si špunty za pět korun koupí nebo ne.
A co Vy, máte navíc malý polštářek na posteli? |
Mistr Karel Gott byl utajovaným hostem programu plesu
ŠÁRKA, OSTRAVA
Šestý benefiční ples Rotary Clubu Ostrava International byl jednou z nejprestižnějších akcí plesové sezony. A to nejen podle ceny za vstupenku, ale hlavně pestrým i nezapomenutelným programem celého večera. Téma plesu bylo „60. léta – nekonečná studna inspirací pro současnost“. Dámy a pánové ve společenském oděvu a s vůněmi kvalitních parfémů toho museli stihnout opravdu hodně. Večerem provázel Vladimír Polák, živě hrála kapela Proxima a cimbálovka Friš, zněl klavír i operní melodie, hosty programu byli Ilona Csáková, Elvis Presley Revival a pan Karel Gott. To, že Mistr přijel, báječně zpíval a ohromil většinu z přítomných dam, byla zásluha Ing. Aleše Buksy, který božského Káju osobně pozval, ale čekal dlouhé tři roky, až to tzv. vyšlo.
Bohaté rautové stoly byly plné specialit i po půlnoci, ze sladkých dobrot měla největší úspěch čokoládová fontána s belgickou čokoládou a kousky krájeného ovoce. Pila se převážně kvalitní moravská vína, kdo měl rád doutníky, tak si mohl vyslechnout i malé povídání o nich. A že k 60. letům patřilo i rebelantství, tak i hosté si mohli vyzkoušet něco, k čemu se běžně neodhodlají. Co to bylo? Omyvatelné malované tetování přes šablonu. No, a pokud chtěl někdo jiný obrázek, měl ho také, ostravský výtvarník Václav Šipoš nakreslil každému z hostů na čtvrtku papíru jeho karikaturu.
V čem byl ples ještě jiný? Asi tím, že nebyla tombola, ale dražba uměleckých děl, tentokrát byla zajímavá i proto, že po celou dobu dražby maloval květinové ornamenty na nahé tělo půvabné modelky (od pasu nahoru až po čelo) mladý nadějný umělec Martin Ficek. Toto dílo vydraženo nebylo, ale možná i díky pohledům na originální live body painting se vybrala nemalá částka, která putovala na charitativní účely. |
Když Láďa Kerndl zpíval, velký taneční parket byl malý
S. B., OSTRAVA
Ostravská univerzita letos slaví po celý rok 20 let od svého vzniku. Jednou z tradičních akcí byl 19. února již XVI. reprezentační ples Ostravské univerzity. Celý večer byl módní přehlídkou zajímavých toalet a účesů, zrcadla byla převážně v obležení mladých mužů, kteří si porovnávali všechny možné typů uzlů na kravatách, na tanečním parketu nebo před barem se potkávaly významné osobnosti univerzity, jejich hosté a studenti. Mládí a nezkušenost, zralost a moudrost.
K tanci a poslechu hrála po celý večer skupina Vladimíra Kovalčíka, cimbálovka Friš měla nejdelší pauzy, DJ Martin Rypka neměl před sebou prostor na tanec prázdný téměř nikdy. Z Fakulty umění v programu vystoupili Daniel Troszok a Žesťové kvinteto Tomáše Bučka. Kdo si ples neužil? Rektor Jiří Močkoř, kterého pro nemoc omluvil moderátor Pavel Janošec. A kdo způsobil, že ještě při odchodu ze šatny domů si hosté zpívali swingové nebo jazzové melodie? Zpěvák a hudebník s nezaměnitelným chraplavým hlasem, hvězda večera Láďa Kerndl a jeho světové evergreeny a slavné filmové melodie.
Nabídka jídla byla pestrá, kuchaři se usmívali, že hostům chutná, barevné a osvěžující koktejly působily opojně. |
Horkýže Slíže a Doga to umějí rozbalit i na plese „harlejářů“
SARBEDKA, OSTRAVA
Harley Owners Group Ostrava Chapter pozval všechny příznivce značky Harley-Davidson, motorismu a dobré zábavy na již 5. národní ples HOG. „Jízda“ byla dlouhá, bezpečná, pestrá a báječná. Večer moderoval Jiří Basta, hudba se střídala na dvou scénách, jedna byla revivalová spolu s rock DJ a druhá se skupinami Kvatro, Doga a hvězdou večera slovenskou skupinou Horkýže Slíže. Hlavní parket byl stále plný, kapely to rozjely na plný plyn, police se sklem u baru vibrovaly, dámám to ve společenském moc slušelo a pánové, většinou s nezbytnou koženou vestou, se hrdě hlásili ke svému životnímu stylu. Večeře formou nabídkových stolů byla ještě i po půlnoci, bar s míchanými nápoji si oblíbily převážně dámy, a pokud měl někdo „z obyčejných“ hostů zájem o exkluzivní foto s motorkou H-D, tak už má asi doma obrázek v rámečku... |
Regionální kolo ankety Zlatý Ámos
MARCELA GRÁCOVÁ
V pondělí 14. února 2011 se uskutečnilo ve vratimovském Domě dětí a mládeže regionální kolo ankety o nejoblíbenějšího učitele Zlatý Ámos.
V 10.00 hodin zazněla studentská hymna a následovalo slavnostní zahájení z úst ředitelky Domu dětí a mládeže Vratimov Hany Nevrlé.
Posláním ankety je především popularizace pedagogů, kteří podle hodnocení dětí, žáků a studentů významně přispívají k utváření kvalitního vztahu mezi žáky a učiteli.
Na 18. ročníku ankety bojovalo šest týmů se svými pedagogy, kdy žáci obhajovali před porotou své návrhy. Nelehkou úlohu při výběru vítěze regionálního kola měla pětičlenná porota v čele s ředitelem Dětské tiskové agentury Slávkem Hrzalem, ve které mimo jiné zasedla i starostka města Vratimov Dagmar Hrudová nebo loňská vítězka celostátního kola Martina Čiklová z Ostravy.
Do semifinále ankety o nejoblíbenějšího učitele České republiky Zlatý Ámos z regionálního kola ve Vratimově postoupila Andrea Goldová z Ostravy a bude tak reprezentovat Moravskoslezský kraj.
Průběh akce bylo možno sledovat v přímém přenosu vysílání Dětské internetové televize ABCD Tv, který proběhl na www.mestaobcezive.tv. Nyní čeká členy zájmových útvarů Centra dětské komunikace zpracovávání materiálů pořízených na akci a poté uveřejnění na www.cdkvratimov.cz. |
Minulost a současnost nejstaršího fotbalového klubu na Ostravsku
MILAN LULEK, OSTRAVA
Fotbalové začátky SK Slovan Ostrava se datují z doby před první světovou válkou.
Do historie oddílu prostřednictvím kronik a různých dokumentů, ale také vyprávěním nám dal nahlédnout Zdeněk Mandok – bývalý fotbalový brankář, současný trenér družstva žen a tajemník Slovanu.
Podnět k založení černobílého SK Slovan Ostrava, nyní nejstaršího fotbalového klubu na Ostravsku, který až dosud nese svůj původní název, dalo několik sportovců v březnu 1919. První fotbalové hřiště měl SK Slovan u betonové lávky za Novou střelnicí. V roce 1921 klub měl tak dobrou fotbalovou pověst, že byl zván na zápasy do Polska a Německa. Výkonnost týmu v těchto letech byla natolik kvalitní, že na jeho hřišti hostovala MTK Budapest, W.A.C. Wien, Kodaň, Židenice i slavná pražská Sparta. Od roku 1930 začal hrát na novém hřišti U plynojemu. V letech 1928 až 1930, v době své největší slávy, se stal třikrát za sebou mistrem Slezské fotbalové župy. Málo kdo ví, že Slovan již v roce 1930 měl i svůj „hockeyový“ odbor sportovního klubu Slovan Moravská Ostrava. V ročníku 1934 .– 1935 jako profesionální fotbalový klub postoupil do nově vytvořené Moravskoslezské divize, druhé nejvyšší soutěže po celostátní lize. V ročníku 1935 – 1936 byl Slovan v divizi pátý a stejné umístění zopakoval o sezónu později.
Po roce 1945 byla sportovní úroveň a kvalita fotbalu ve Slovanu až do roku 1974 na úrovni okresních soutěží. V roce 1962 se musel přestěhovat z hřiště U plynojemu na Stadion odborářů, kde postoupil do I.B třídy. Po čtrnácti letech mu byl stadión odebrán a událost byla podnětem k slučování malých klubů v blízkém okolí. Nejdříve to bylo s Čechii Hulváky a později s TJ PS Ostrava, která hrála 1. ligu házené žen a dorostenek. Po sloučení s TJ PS Ostrava pokračoval v úspěšné práci oddíl házené, stolního tenisu a lyžování. Ženy Slovanu v roce 1990/1991 dokonce získaly titul mistra ČR v házené. Od roku 1977 – Slovan jako účastník I.B třídy – začal hrát svá utkání na hřišti v Hulvákách. V roce 1981 postoupil do 1.A třídy a v roce 1983 do krajské soutěže. V sezóně 1984/85 se stal účastníkem krajského přeboru. Po reorganizacích soutěží v roce 1986 byl zařazen do 1.A třídy, kde setrval třináct let. Kvalita jeho hry klesala, v létech 2000 až 2003 hrál 1.B třídu a v sezóně 2003/2004 se propadl do městského přeboru. Po dlouhých pěti létech snažení o návrat se mužstvo probojovalo zpět do 1.B třídy. V současné době „áčko“ Slovanu hraje městský přebor, B – tým Městskou soutěž. Na Slovanu začali budovat mladý a perspektivní tým z odchovanců, doplněný několika zkušenými hráči z regionu.
Ohlédneme–li se zpátky ve Slovanu hrálo i několik bývalých hráčů Baníku Ostrava – Mochel, Sirý, Plesinger, ale i nejslavnější hráč Slovanu vůbec, M. Hudec. Odchovanec Slovanu Bratislava přišel do ostravského Slovanu z Dukly Praha. Z domácích hráčů nelze opomenout Jaroslava Mageru – současného předsedu klubu, který ve Slovanu působil od žákovského celku a zažil jeho celou poválečnou éru. Za zmínku určitě stojí příběh žákovského brankáře Zdeňka Bialka, který přes VOKD Poruba později skončil jako ligový hráč v Baníku Ostrava. V současné době tady najdete i Béďu Kohlera, dlouholetou oporu zadních řad ostravského Baníku, který se na Slovanu stará o trávník. V oddíle s úctou vzpomínají i na trenéry – sportovního novináře JUDr. Z. Macháčka, O. Havla, Rybáře, V. Kubalu, Z. Dudíka, J. Dudu, nebo R.Schafnera či Hrbáčka. Na hřišti Slovanu v současné době hraje jeho devět mužstev. Dva týmy mužů, dorost a žákovské mužstvo chlapců, mini žáci. Dále celek žen, který se pohybuje uprostřed druholigové tabulky, juniorky žen, žačky a mini žačky. V sezóně 2008/2009 došlo ke změně na postu trenéra a týmu se ujal čtyřiadvacetiletý Ing. Martin Repka, který v sezóně 2007/2008 trénoval dorost Baníku Ostrava v kategorii U18. Spolu s ním do Slovanu přišel jako vedoucí mužstva jeho otec Mgr. František Repka.
Před nastávající jarní sezónou jsme si povídali s trenérem Martinem Repkou.
Ve Slovanu jste teprve krátkou dobu. Jak jste se stal jeho trenérem a jaká byla v době vašeho příchodu v mužstvu situace?
S nabídkou trénovat Slovan mě oslovil Zdeněk Mandok, tajemník TJ Slovan Ostrava. Ke změně na trenérském postu došlo v sezóně 2008 /2009 asi po šestém kole soutěže. Do té doby tým nezískal ani bod a byl na posledním místě tabulky 1.B třídy. Do Slovanu jsme přišli společně s otcem, který jako vedoucí mužstva moji pozici tak trošku zaštiťuje. Přeci jen v mých, tehdy dvaadvaceti letech, jsme to viděli jako lepší variantu, než Slovan trénovat sám. Byl tady velký nedostatek hráčů, na dvě družstva mužů, asi patnáct fotbalistů a celek v dost velkém rozpoložení. Na změny v rozehrané soutěži nebyl prostor. Pracovali jsme s kádrem, který byl k dispozici. I když jsme bojovali až do posledního kola, nepodařilo se nám v soutěži zachránit. V současnosti hrajeme Městský přebor.
Podařilo se vám v sezóně 2009/2010 stabilizovat kádr?
V další sezoně bylo zapotřebí přivést více hráčů za účelem zvýšení konkurence a tím i kvality hry. Loni se nám nepovedla první polovina soutěže. Druhá půle už byla o něčem jiném. Hráli jsme asi nejlepší fotbal pod našim vedením. Skončili jsme na čtvrtém místě s minimální ztrátou na druhý celek. Bylo to i díky kvalitním posilám. Budu jmenovat především Vlastimila Molnára, hráče s ligovými zkušenostmi a mého bývalého spoluhráče Pavla Kukuliače z NH Ostrava. To byli hlavní tahouni mužstva především v druhé polovině loňské sezony.
Kdo tvoří kádr současného mužstva, a uvažujete o dalších posilách?
Letos máme za úkol pokusit se o návrat do 1.B třídy. Hráčů pro oba týmy je momentálně asi pětatřicet. Mužstvo jsme doplnili o brankáře Marka Měsíce z NH Ostrava, dále kvalitního předstopera Miloše Pácala, který přišel z Hlubiny a ve Slovanu působil již dříve. Dále o záložníky Lukáše Plevka a Jana Lindovského z NH Ostrava, odchovance vítkovického fotbalu Davida Trunkáta, Tomáše Bagiho ze Staré Bělé, Petra Reichla z Markvartovic. Po zranění se k fotbalu vrátil obránce Tomáš Kalous. Zbytek osy tvořili odchovanci TJ Slovan Ostrava kapitán Marek Stolař, střelec Jaromír Krystek, obránce Milan Trávníček, útočníci Radim Slup a Miroslav Ritnošík a mladičký dorostenec Michal Kubinec. Mínusem před startem letošní sezóny byla absence střelce Pavla Kukuliače, který dal přednost dokončení vysoké školy před fotbalem. Do přípravy na jaro, která začala 25. ledna, se nám ho podařilo přesvědčit a zapojí se do tréninků i bojů v jarní části sezóny. Rádi bychom do přípravy ještě zařadili jednoho až dva útočníky a jednoho obránce. Tým potřebujeme doplnit hlavně o bojovníky a srdcaře.
Jak bude vypadat příprava na jaro?
V prvních dvou týdnech budeme trénovat třikrát týdně, pak už jen dvakrát. Začneme kondiční přípravou – běháním, posilovnou… Od 24. do 27. února máme naplánováno krátké soustředění na Dolní Bečvě. Čeká nás šest přípravných utkání, většinou na umělé trávě. Dvakrát by se mělo hrát s účastníky 1.B třídy – Ostravou – Jih a stejný počet zápasů s Hrabovou. Zbývající dvě utkání jsou v jednání. Za největší soupeře považuji Sokol Vřesinu a Lokomotivu Ostrava, kteří v tabulce jsou před námi. Nesmím zapomenout ani na Třebovice. Po podzimu jsme na třetím místě s šestibodovou ztrátou na TJ Sokol Vřesina a Lokomotivu Ostrava. S oběma týmy na jaře hrajeme doma, takže věřím, že ještě všechno není ztraceno.
Cíl se však nemění, je jím postup do 1.B třídy. Soutěž začíná poslední víkend v březnu.
Máte jako trenér nějaká nesplněná přání?
Kromě postupu by vhod určitě přišla pomoc v oblasti prostor pro trénování. Vedení oddílu nelze upřít snaha o vylepšení tréninkových podmínek pro všechna družstva Slovanu. Dokonce už je zpracován projekt, na který se oddíl snaží získat dotaci z EU, tak uvidíme, jak to dopadne. Jedno hřiště pro devět družstev je málo. Zatím nemáme ani žádného sponzora. Vstup hlavního sponzora by určitě pomohl dalšímu vzestupu fotbalu na Slovanu. |
Krvežiznive bestyje v tramvajce čislo 5
LADISLAV VĚTVIČKA
Bolševicke opatřeni v Ostravě, kdy tramvajky a jina zařizeni pro hromadny odsun pracujicich na šichtu a ze šichty jezdi v době vyhlašeneho krityckeho stavu ovzduši zdarma, probudilo ze spanku krvežiznive tvory, zvane revizionysti.
Bolševici na radnici se rozhodli, že když se řekne, že je ve vzduchu moc sajrajtu, daju do všeckych tramvajek cedulky SMOG a tym padem se može jezdit zadarmo.
Tymto užasnym opatřenim zrobili obrovsku radost předevšim všeckym blbcum, keři se kupuju legitky, měsičniky a jine předplacenky na tuto legračni dopravu. Na počet cestujicich v tramvajkach toto opatřeni nema žaden vliv, na smrad ve vzduchu tež ni, a tak jedinym neviditelnym vysledkem je, že město plati z našich peněz za každy taky den miliony dopravnimu podniku.
Největši sranda ale je na trati legendarni tramvajky čislo 5. To je ta trať, kaj dopravaci čas od času pušťaju tramvajky proti sobě, aby otestovali, jestli se na jednokolejne trati vyhnou. Zatim nebyli uspěšni.
A tak na nastupni stanici Vřesinska šofer da cedulku SMOG a hlasič ohlasi, že se jede zadarmo. O zastavku dal na stanici Kupaliště schova cedulku SMOG a ohlasi, že konči takzvana městska zona, a tak je třeba cvaknut listek. A taky že ja. Enem, co se tramvajka rozjede, ze sedaček se zvednu tři hromotluci v unyformach a začnu lustrovat dusici se kuřata, děcka, baby s nakupem a chlopy ze šichty. Musi postupovat rychle, bo mimoměstska zona trva kratce, enem dvě zastavky. Už dalši stanica Krpole totiž zase patři do městske zony, takže šofer vytahne cedulu a zase se jede zadarmo.
Na chvilu. Už dalši stanica je mimoměstska a tak komedyje pokračuje aji s cedulama, aji s hlašenim, aji s unyformovanyma revizijonystama vybirajicima pokuty mastne jak cyp. Eště štěsti, že smog je dysciplinovany a vyskytuje se enem v tarifnich zonach 1-4.
Tuž a tak tady žijem. Mam rad moju bolševicku radnicu, bo ma smysl pro humor a originalně vymyslela pokračovani akce Nemysliš, zaplatiš...
Původní článek autora najdete na:
www.vetvicka.blog.idnes.cz |
Cizinci mohli v Chaloupce ochutnat chléb
se solí i tradiční české „Honzíkovy buchty“
KATEŘINA ŽIDKOVÁ, OSTRAVA
Rodičovské centrum Chaloupka uspělo v konkurenci mnoha dalších projektů z celé ČR a získalo grant ze Společného sbírkového projektu Pomozte dětem, jehož cílem je podpora znevýhodněných a ohrožených dětí do 18 let žijících na území ČR. „Zaměřili jsme se na integrace cizinců žijících u nás a jejich zapojení do společných aktivit,“ řekla nám Mgr. Edita Kozinová z výkonného výboru RC Chaloupka.
Jednou z nich je program „Jak se žije v…?“, který seznamuje zábavnou formou s životem ve vybrané zemi. Celý cyklus zahájila Česká republika. Cizinci z Egypta, Indie, Haiti, Konga a Koreje poznali základní atributy naší rodné země – přivítali jsme je chlebem a solí a v národním kroji, povídali o České republice, dali tip na výlet v našem regionu apod. Cizinci měli možnost ochutnat speciality české kuchyně – svíčkovou a české „Honzíkovy“ buchty. Pro děti byly připraveny soutěže a dospělí si mohli vyzkoušet pár kroků z české polky.
Příjemným zpestřením programu bylo vystoupení Dětského folklorního souboru Hlubinka, který působí při Lidové konzervatoři v Ostravě-Přívoze. „Zaměřujeme se zejména na folklorní region Slezska a Lašska,“ upřesnila nám vedoucí souboru Kateřina Macečková.
Celé odpoledne vládla příjemná, přátelská atmosféra, prolamující jazykové a kulturní bariéry mezi jednotlivými zeměmi. Když návštěvníci odcházeli, ukazovali mi palec nahoru. A na to není žádný překlad potřeba!
V dalších pokračováních programu „Jak se žije v…?“ budeme mít možnost se na palubě Rodičovského centra Chaloupka plavit do dalekých neznámých světů Afriky a Asie, poznávat místní obyčeje a památky, sledovat život obyčejných lidí. A možná zjistíme, že i přes tu dálku máme mnoho společných problémů, přání a tužeb.
Jednou z oblastí, kde se lidé dorozumí i beze slov, je sport. I tady jsme rozvinuli své aktivity v rámci projektu Pomozte dětem s názvem Sport je zábava, kde se děti cizinců spolu s českými dětmi mohou seznámit se základy různých sportů a setkávat se.
Více informací najdete na www.rcchaloupka.cz |
|
Jak poslat příspěvek
Trápí vás něco? Stala se vám nějaká příhoda? Trápí vás něco? Chcete někomu poděkovat, popřát mu k narozeninám, k výročí, k narození potomka? Chcete někomu něco vzkázat, ale nemáte na něj kontakt? Napište nám! Váš příspěvek zveřejníme.
JAK POSLAT PŘÍSPĚVEK?
Využijte formuláře - viz Vložit příspěvek
Použijte e-mailovou adresu: reporter.ostravsky@denik.cz
K dispozici je také poštovní adresa:
Moravskoslezský deník
Mlýnská 10
701 11 Moravská Ostrava
|
Copyright VLTAVA-LABE-PRESS, a.s., 2000 - 2012, všechna práva vyhrazena. Informace o inzerci zde.